Reklama
 
Blog | Matěj Kučera

Nová izraelská vláda předjímá budoucnost Česka

Slepenec osmi rozmanitých politických stran může ukázat, co čeká očekávanou širokou vládní koalici v ČR po parlamentních volbách.

 

Neděle 13.6. roku 2021 je historickým dnem pro izraelskou politiku. Parlament této blízkovýchodní země totiž schválil vytvoření široké koaliční vlády, která má dostat od moci dlouholetého vůdce Benjamina Netanjahua. Zakončí tím tak sérii – ač přerušenou – 5 volebních období šéfa strany Likud. Netanjahu, nebo Bibi, jak se mu též říká, vládl v letech 1996 až 1999 a poté nepřetržitě od roku 2009.

Spolu s koncem vlády BN ale končí rovněž období neustálých voleb, které započalo v dubnu 2019. Nadějná vláda utvořená po třetích volbách mezi Netanjahuem a tehdejším lídrem opozice Bennym Gantzem skončila kolapsem dohody o sdílení moci. Šlo se tak k volbám počtvrté. A při pohledu na novou koalici není vyloučené, že se volební urny otevřou i napopáté.

Není ale moudré předpovídat konec něčemu, co zatím ani nemělo možnost se projevit. Podívejme se raději na pozitivní stránku celé koalice a tou jest ona rozmanitost. Na vládnutí se bude jako vůbec poprvé podílet i nezávislá Arabská strana – Raam a nejspíše v ní bude obsazeno rekordních 8 ministryň. Podpora pravicové až ultra-pravicové strany Yamina se ukázala jako kritická a nezbytná pro vytvoření koalice a její lídr Naftali Bennett – bývalý vůdce židovské osadnické skupiny na Západním břehu – se tak stane premiérem. Tedy až do září 2023, kdy vládu předá Yairu Lapidovi, šéfovi liberální Yesh Atid. Koalice je dále tvořena stranami jako Labor Party (středo-levice), Meretz (progresivní levice), Blue and White (centrismus), Yisrael Beiteinu (pravice, nacionální) a New Hope (nacionální liberalismus).

Ale právě na tuto rozmanitost může nová vláda narazit. Je možné očekávat tření např. v otázce politiky vůči Palestincům, neboť Yamina a New Hope jasně podporují židovské výstavby osad na Západním břehu. Problémy může dělat i sociální politika, zde se může liberálnější politika vůči osobám stejného pohlaví setkat s odporem arabské strany Raam. A na konflikt může dojít v oblasti náboženských restrikcí, kde bude proti stát nacionálně-náboženská Yamina.

Bennett již ohlásil, že se vláda bude orientovat na souznící body, jakými by mohli být ekonomika či koronavirová pandemie, a naopak těm svárlivým se bude vyhýbat. Mám-li citovat jeho nedávná slova: „Nikdo se nebude muset vzdát své ideologie, ale všichni budou muset odložit uskutečnění části svých snů… Zaměříme se na to, čeho může být dosáhnuto, spíše než na hádání o tom, co nemůže.“ Tato slova zní optimisticky, nezbývá, než popřát mnoho zdaru.

Pro koho ovšem budoucnost tak pozitivně nevyznívá je brzy již bývalý premiér Benjamin Netanjahu. Jak trefně poznamenává Guardian, koaliční dohoda by nemusela ohrozit pouze jeho politickou kariéru, ale též jeho „svobodu“. Netanjahu totiž stojí před soudem s několika obviněními: přijímání úplatku, podvod a zneužití důvěry. Sám vinu odmítá a „proces považuje za politicky motivované spiknutí proti němu.“ Jestli stane v opozici, možná mu tak bude odebrána parlamentní imunita. Sám proti této koalici rázně vystupuje, Bennetta například obvinil ze zrazení pravicových voličů. Pro Channel 20 dokonce uvedl: „Vyrvávají to dobré a nahrazují ho tím špatným a nebezpečným. (…) Bojím se o osud národa.“

A zde už se dostáváme k oné paralele s Českou republikou. O tom, že potenciální vládnoucí koalice Spolu a Pirátů a Starostů bude určitý ideologický slepenec asi není pochyb (a upřímně na tom nevidím nic špatného). Stejně jako u nové izraelské koalice je společným cílem obou koalic odstavit vládnoucího státníka od moci.  Způsob, jakým Netanjahu reaguje na novou koalici a obvinění proti němu silně připomíná ten našeho premiéra (Pavel Jungwirth  měl kdysi v jednom čísle Respektu sloupek s názvem „Bibiš“). Ze sledování budoucího vývoje tedy bude možné alespoň v základních obrysech vypozorovat, jak by měla vypadat naše možná politická budoucnost. Samozřejmě, naše země se nenachází ve stadiu konfliktu mezi dvěmi skupinami obyvatel a obě koalice bychom mohli považovat za umírněné, ale v principu lze nalézt se situací v Izraeli styčné body. Bude Netanjahu a Babiš odsouzen? Rozpadnou se obě široké koalice? Nebo naopak zavládne prosperita a jednota? Kdo ví, každopádně jedno je jisté: Přes léto budeme moci sledovat na Blízkém východě vývoj, který se v základních konturách bude podobat tomu našemu. Vezmeme si příklad/poučíme se…?

Poznámka: Názvy politických stran jsem nechal v anglickém znění, neboť nevím, zda bych našel uspokojivý překlad a zároveň si myslím, že čtenáři poskytnou okno pro více informací právě anglická jména. 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama